Zámek Děčín

Růžová zahrada

Růžová, kdysi Lóžová, zahrada byla založena na konci 17. století během velké barokní přestavby děčínského zámku za hraběte Maxmiliána Thuna.

Růžová zahrada

Z důvodu opravy glorietu bude Růžová zahrada v roce 2020 přístupná jen částečně, není možné vstoupit na gloriet a do sala terreny. Po dobu trvání je vstup do zahrady zdarma.


O opětovném zpřístupnění vás budeme informovat na facebooku a v sekci co je nového.

 
Původně byl její prostor vyzdoben množstvím soch, kanálky s tekoucí vodou a fontánami. Velká část této výzdoby byla bohužel zničena na počátku 19. století během opevňování zámku v rámci tehdy probíhajících napoleonských válek. V následujících desetiletích zahrada víceméně přežívala ve stínu velkorysých podniků na Jižních zahradách, které tehdy ke slávě a rozkvětu přivedl zahradník Franz Josst st. Sláva Lóžové zahrádky se znovu povznesla až roku 1881, kdy zde Franz Josst ml. zřídil věhlasné rosárium.

Podobně jako na Jižních zahradách se podařilo spojit dva důležité komponenty – zájem majitele a jeho ochotu investovat s vysokou odborností zahradníka. Děčínské rosárium se díky tomu brzy stalo proslulým po celé monarchii. Podle zprávy vlastivědce F. Fockeho mělo v zahradě růst až 2000 druhů růží. Tento údaj zřejmě vznikl nedorozuměním, neboť Josst nepěstoval růže jen v někdejší Lóžové zahrádce, ale také na jižních terasách a především v areálu dnes zaniklého hospodářského dvora Gomplitz. Podle plánu z roku 1887 přímo v Růžové zahradě kvetlo celkem 87 druhů růží, mezi nimi například i jedna pojmenovaná pro hraběti Fridrichu Thunovi. Stejně jako v případě jižních teras pohasla největší sláva děčínského rosária po smrtí zahradníka Franze Jossta ml. roku 1905.

S pěstováním růží na zámku se nicméně nepřestalo a to dokonce ani po jeho prodeji. Dvě třetiny výsadby si sice odvezli Thunové, nicméně zbylou část vojáci udržovali ještě během 2. světové války. Po roce 1945 ovšem veškerá péče o zámecký areál končí. Fotografie z poválečného období zachycují zahradu zarostlou plevelem a neudržovanou. Až na přelomu 50. a 60. let inicioval její obnovu a zpřístupnění architekt Studničný. Nešlo však o jednoduchý a přímočarý proces, nýbrž o snahu přímo sysifovskou. Obnova se několikrát zadrhla a již dosažený pokrok přišel vniveč. Nakonec se ji přece jen podařilo zrealizovat a Studničného úpravy určují vzhled zahrady dodnes.

Přestože na počet pěstovaných druhů je dnes Růžová zahrada citelně chudší než na konci 19. století, stále patří mezi návštěvnicky nejatraktivnější části děčínského zámku.

symbol Zámek Děčín