Zámek Děčín

Zámek Děčín>Info>O zámku>Historie zámku

Historie zámku

Zámek Děčín si mnozí ještě z dob socialismu spojují automaticky se sovětskou armádou. Jeho historie je však samozřejmě daleko bohatší a zajímavější...

Historie zámku

Počátky v podobě dřevěného hradiště

Česká republika disponuje mnoha památkovými objekty a zámek v Děčíně patří mezi ty vůbec nejstarší. Jeho historie sahá zřejmě až na konec 10. století, kdy se písemné prameny zmiňují o tzv. děčínské provincii, jež měla jako správní centrum dřevěné hradiště vybudované na skalním masivu, tedy na místě současného zámku. Úkolem objektu byla ostraha především labské obchodní cesty, kde se například vybíralo clo z přepravy soli. První písemná zmínka vyloženě o hradišti pochází z roku 1128.

Kamenný hrad za Vartenberků

Ve druhé polovině 13. století, koncem vlády Přemysla Otakara II., bylo dřevěné hradiště nahrazeno kamenným hradem, jenž se dostal do rukou Vartenberků. Jeho přesnou podobu neznáme, víme však, že byl rozdělen na dvě části – horní (zadní) a dolní (přední). Ty fungovaly víceméně samostatně. Roku 1444 byl hrad dobyt a vypálen a navíc kvůli četným pozdějším přestavbám se dochovalo pouze pár drobných fragmentů, které nám nastiňují původní vzhled hradu.

Zámek v rukou rytířů z Bünau

K významnější proměně došlo ve 2. polovině 16. století, kdy bylo sídlo v držení saského rodu rytířů z Bünau. Ti dolní hrad postupně přestavěli na renesanční zámek. Součástí úprav se stala také velkolepá malířská výzdoba slavnostního sálu. Rudolf z Bünau zde nechal v životní velikosti vyobrazit celkem 22 členů své rodiny. Tyto fresky byly bohužel zničeny během stavebních úprav na konci 18. století, naštěstí byly objeveny jejich kopie z roku 1775 ve sbírkách Národního muzea.

 Dobová freska předků rodiny rytířů Bünau

Rozkvět díky rodu Thun-Hohenstein

Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové pocházeli z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával hned dvakrát post místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 se stal předsedou rakouské vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu, který od té doby dědí prvorozený syn.

Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla na konci 17. století na popud Maxmiliána Thuna, císařského vyslance a diplomata. Jeho záměrem bylo především posílit reprezentativní funkci objektu, aby patřičně demonstroval bohatství a vlivné postavení rodu. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta, Dlouhá jízda, která ústila horní branou před kompletně přestavěné vstupní křídlo. Podél ní byl založen kostel Povýšení sv. Kříže, dále pak okrasná zahrada, dnes známá jako Růžová, a z druhé strany areál jízdárny.

Druhá, a také poslední přestavba zámku, proběhla v letech 1786–1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký komplex sjednotit a dát objektu kompaktní vzhled. Proto nechal strhnout starší paláce, zarovnal všechny budovy do stejné výše a poté je opatřil jednotnou fasádou. Na straně k řece byla jako nová dominanta zámku postavena štíhlá hodinová věž. Zámek tak získal barokně-klasicistní podobu, ve které se zachoval dodnes.

Přestavěný zámek se v průběhu 19. století stal významným střediskem kulturního i politického života. Díky postavení Thunů přivítal zámek celou řadu prominentních hostů. Roku 1854 se zde například konal diplomatický kongres panovníků Rakouska (František Josef I.), Pruska (Bedřich Vilém IV.) a Saska (Bedřich August II.). Častým hostem byl i následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este, který byl dokonce s děčínskými Thuny spřízněn. Proto byly po sarajevském atentátu jeho osiřelé děti Max, Ernst a Sophie vychovány mimo jiné také na děčínském zámku u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové.

Rod Thunů udržoval kontakty také s mnoha předními vědci a umělci, mezi které patřili např. Josef Dobrovský, František Palacký, umělecká rodina Mánesů a další. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl ovšem hudební skladatel Fryderik Chopin, jenž zde pobýval v září roku 1835. Trvalou vzpomínkou na jeho návštěvu zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové. Horší časy pro Thuny přišly v roce 1932, kdy museli z finančních důvodů zámek prodat.

symbol Zámek Děčín

symbol Zámek Děčín

Zámek jako kasárna

Vznik československého státu vyžadoval vybudování armády schopné uhájit jeho další existenci. Hlavně zajištění hranic byla věnována velká pozornost, proto nikoho nepřekvapí bývalá přítomnost armády také v Děčíně. Již od 20. let 20. století se velitelé útvaru snažili soustředit své muže do jedné budovy. To se jim povedlo 1. října 1933, kdy se všechny části praporu sešly v prostorách děčínského zámku, který od Thunů koupil v roce 1932 československý stát. Postupně se zde vystřídala armáda československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 také sovětská. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu.

symbol Zámek Děčín

symbol Zámek Děčín

symbol Zámek Děčín